DOGTEAM

Celá tato cesta začala tak, že jsme na chrtim foru dělali sbírku na karanténní stanici Trebišov na Slovensku. Původním plánem bylo za tyto penízky nakoupit granulky a konzervy v BONU. Jenže penízků se nevybralo mnoho. Tato cesta se z těchto peněz nakonec nefinancovala. Přesto jsme se s Tomem (mým přítelem) rozhodli, že na Slovensko vyrazíme. Dohodla jsem se s Aničkou, zakladatelkou organizace Psia duša (www.psiadusa.sk), že na své stránky umístí oznámení o tom, že na Slovensko do Trebišova vyrážíme a jsme ochotni přivézt do Čech lidem, kteří budou mít seriózní zájem, nějakého pejska z této karanténní stanice. Anička toto oznámení na její stránky umístila a dále ho umístila na stránky Lovců bestií a na www.mujpes.cz

Ozvala se mi pouze Anička Seryová, která již dlouho čekala na svého pejska Fifi, který je velice bázlivý a v karanténní stanici je již přes rok. Proto si zorganizovala jeho přeočkování, aby měl pejsek na cestu v pořádku všechny papíry.

Dále se mi ozvaly tři skvělé holky, které nám s tím vším chtěly pomoct J

Byla to Kačka Blažková, která nám na cestu zapůjčila dodávku Mercedes Vito, sehnala přes 1700 konzerv, léčiva, přepravní klece a nevím co vše ještě. Také nám v obálce dala finanční pomoc pro holky ze Slovenska, které si berou pejsky na přeléčení domů. Věnovala 6000 Kč a její kamarád 5000 Kč. Dále nám přispěla 2500 Kč na naftu a olej.

Barča Žemličková sehnala též granule, deky, matrace, obojky, vodítka, přepravky a nevím co vše dál. Zkontaktovala skvělou paní Kladivovou z útulku v Modřanech, která věnovala neskutečnou spoustu věcí a ještě byla ochotná k sobě do útulku přijmout pejsky, které přivezeme.

Míša Tomášková byla v kontaktu se všemi možnými útulky a sháněla někoho, kdo by se jich ujal, než najdou své majitele, nakoupila granule, tyčinky, prasečí ouška a hlavně se vypravila na tu dlouhou cestu s námi.

Holky toho určitě sehnaly a darovaly mnohem více, ale když nakládáte plnou dodávku všech možných věcí, co jsme kdo sehnal, opravdu nejste schopni registrovat, kdo co daruje.

Dne 22.5.2008 jsme se vypravili v 8 hodin z Nového Boru do Prahy, kde jsme měli převzít od Káti Blažkové (mé jmenovkyně) dodávku Mercedes Vito. Když jsme v deset hodin dorazili do Prahy, naskládali jsme do dodávky všechny věci.

Já jsem ještě vezla věci Aničce do aukce (www.psiadusa.sk), nějaké deky, prostěradlo a pamlsky od Martiny Sedlákové (čtyři balíčky pamlsků a piškoty).

Z Prahy jsme po tom vykládání věcí z jiných aut a přeskládání do dodávky vyjížděli ve 12 hodin. Cestou jsme natankovali plnou nádrž a dolili olej a razili jsme si to na Slovensko.

Na Slovensko do Prešova jsme dorazili až kolem půlnoci. Jenže jsme se stavovali za Aničkou (Psia duša) ještě v Košicích, kde jsme jí vyložili pár konzerv, granule a věci do aukce. To jídlo proto, že Anička si bere na přeléčení domů pejsky! Zrovna v současnosti má doma na přeléčení nádhernou fenečku Lily J No a zpět do Prešova, kde jsme spali u Ivky Štefančikové, jsme dorazili kolem druhé hodiny.Ivka do Trebišova dochází pravidelně a i s námi do Trebišova jela a též jako Anka si bere domů pejsky na přeléčení, takže i u ní jsme nechali nějaké to jídlo pro pejsánky, které si bere domů.

V Prešově nastal první problém s autem, a to ten, že nám auto nešlo zamknout. Měli jsme plnou dodávku věcí a prostě to nešlo…nedalo se nic dělat, museli jsme to risknout…říkali jsme si, že už jsou dvě hodiny ráno a vstáváme v půl osmé, tak se snad nic neztratí. Naštěstí si auta nikdo nevšiml a všechny věci tam ráno byli J

Druhý den ráno jsme vstávali v půl osmé a vyrazili jsme konečně do Trebišova. Vyložili jsme tam všechny věci, které jsme tam přivezli a okoukli pejsky, které bychom mohli převézt do ČR. Pejsky jsme vybírali podle Ivky, protože ta věděla, který pejsek je klidný a snese i ostatní pejsky. Protože jsme měli velké přepravní klece, vybírali jsme si malé pejsky a umisťovali je do klecí po třech či po dvou. Jediný Fifi jel ve své přepravce, protože je opravdu velmi bázlivý. Pejsků jsme si z Trebišova odváželi jedenáct! Jedenáct zachráněných životů! Z těch jedenácti pejsků se jedna fenečka jménem Sisi dovezla pouze do Prešova k Ivce, protože má již své zájemce, takže si jí Ivka prozatím umístí doma a pak jí předá novým majitelům. Do Čech s námi tedy mířilo deset pejsků, z toho jeden jediný měl mít domov, a to Fifi. Dva pejsci z toho počtu byli nádherná štěňátka, která jsme měli s Míšou na klíně J kdo by odolal J

Pan Veterinář Hrdlík nás ještě před cestou pozval na oběd a pak už jsme vyráželi do Čech…

Cesta zpět byla mnohem lepší než cesta na Slovensko. Mě dokonce už nebylo ani špatně, takže mi Tom nemusel zastavovat J))))) Cestou jsme dělali zhruba po dvou hodinách přestávky a dávali jsme pejskům pití. Raději jsme je nevenčili. Za prvé tato akce byla plánovaná a pejsci den předtím nedostali najíst, za druhé většina pejsků skoro celou cestu spinkala a my jsme se báli, aby nám nějaký pejsek na dálnici neutekl L Pejsci celou cestu snášeli opravdu výborně. Pouze dva pouze jednou zvraceli, ani si do klecí moc nenakakali a nenačůrali. V některých klecích ale ano a tak Míša ty ručníky vyhodila a dala jim tam nové, aby cestovali na čistém.

První zastávku v Čechách jsme udělali v Rožnově pod Radhoštěm, kde jsme měli domluvené na benzínce místo s lidmi, kteří našli na internetových stránkách Lovců bestií informaci, že jsme na cestě do Čech. Nepamatuji si bohužel jméno (kontakt na tuto paní má Míša), ale tato paní si vybrala jedno ze štěňátek J Fenečku, u které jsem si u Toma „vykníkala“, že si jí vezmu domů na měsíc, na dva, a pak jí budeme hledat domov. Fenečka totiž byla pouze měsíční, navíc měla bouličku na bříšku (mysleli jsme si, že jde pouze o tukovou bouličku) a měla průjem. Taková malá štěňátka do útulků nepatří L teda žádný pejsek, ale ta štěňátka musí mít nějakou lepší výživu a vůbec péči L Co se týká této fenečky, tak paní, která si jí vzala, psala druhý den na forum Lovců bestií, že fenečka začla mít krvavý průjem L vzali jí proto na vyšetření a zjistilo se, že je fenečka strašně moc začervená a že má kýlu L Přejeme novým majitelům i fenečce, aby vše dobře dopadlo!!!!

Další zastávkou, kde jsme měli předat dalšího pejska (Fifi), byl Olomouc. Anička si pro Fifiho předala, chvíli jsme poklábosili, občerstvili pejsky, shlédli Aničky super smečku J a jeli domů respektive do Prahy.

Cca 20 km před Hradkem Králové jsme měli potíže s autem L Prostě přestalo jet…ve všech v nás opravdu hodně hodně hodně hrklo…po chvíli se Tom snažil auto znovu nastartovat a věřte nebo ne, auto se rozjelo a dorazilo až do Prahy, ale museli jsme jet pomalu, čímž se celá cesta prodloužila.

U Kačky v Praze jsme všechny pejsky pustili. Byli naprosto sladcí J nechali se hladit, brali si pamlsky a dali jsme jim napapat J No a pak jsme s Tomem razili domů do Nového Boru J Domů jsme dorazili v půl šesté ráno L

Takže Fifi a štěňátko malé fenečky mají již domov. Ostatní pejsci jsou v útulku paní Kladivové v Modřanech J Míša Tomášková dala paní Kladivové 3000 Kč na ošetření těchto pejsánků, kterých se ujala. Kromě jednoho pejska, u kterého si nepamatuji jeho jméno, který měl v krčku zarostlou gumu L a proto potřebuje léčení a dočasně se ho ujala Barunka Žemličková!

S celou výpravou jsme byli všichni nadmíru spokojení. Škoda jen, že auto nebylo nafukovací a nešlo pejsků odvézt více. Cesta to však byla velmi dlouhá a náročná, ale jedenáct psích životů za to přeci stojí J

 Tímto bych chtěla ještě jednou opravdu velmi, ale opravdu velmi moc poděkovat Kačce Blažkové, Barče Žemličkové, paní Kladivové, ale hlavně Míše Tomáškové, která se vypravila na cestu s námi a ještě více mému příteli Tomovi, který odřídil sám 1700 km, protože se pár „bláznivých“ holek rozhodlo, že pomohou pejskům ze Slovenska.